Sotva jsme se vzpamatovali z prvního nabitého dne a dostali jsme svoje namožené kosti ze stanů, zamířili jsme to k RFP stage kde nám den začali australští Thornhill, kteří se svojí směsicí tvrdých riffů a emočně zabarvených textů dotknou srdce nejednoho zdánlivého tvrďáka. Déšť, který se mezitím spustil byl jako na objednávku a jen dokreslil atmosféru, která byla naprosto nepopiratelná. Pokud se s odvětvím corové hudby teprve seznamujete, Thornhill jsou dobrá startovní pozice, jak se na tuhle vlnu naladit.
Odpočinek se nekonal ani hned poté, protože slunce a dobrou náladu nám přinesli Wohnout. České kapely mají reputaci ohledně stržení lidí svojí atmosférou naprosto pevnou a tak nebylo divu že i na takovouhle klasiku se běhaly circle pity jeden za druhým. Zazněl i jejich úplně první singl „Banány“ u kterého už se davové šílenství strhlo úplně a upřímně? Hodně nás tím potěšili.
Naše kroky vedly na The Plot In You, kteří vystupovali na hlavní stagi. Kapela se poslední dobou těší vzrůstající popularitě, hlavně mezi mladými posluchači, kteří ocení romantický metalcore s posypaný trochou depky, což ale nemyslíme ve zlém ani za mák. Landon Tewers oplývá neskutečným charismatem a rozsahem, který oceňuju i já, ač nejsem největším fanouškem.
Catch jsou Breath jsou loňskou/letošní senzací internetu. Pokud jste alespoň někdy chronicky online, určitě jste zaznamenali jejich singl „Dial Tone“, který se stal milovaným a zároveň nenáviděným pro svoji chytlavost ale taky četností sdílení. Jde o jednu z dalších new-metalcore kapel, jakých je na scéně už spousty, pokud ale oceníte víc čistých vokálů,je tahle texaská senzace právě pro vás. A ty dlouhé zpěvákovy vlasy v ležérním manbunu taky nejsou k zahození. To jen tak do počtu.
Po menší přestávce na jídlo a pití, jsme si zašlu splnit svůj teenage sen na All Time Low. Tohle je přesně atmosféra kterou zažijete jen na punkrockových koncertech typu Sum41. Písničky o trablích dospívání, prvních naivních láskách a o tom jak je škola na prd je něco s čím se ztotožní každý z nás. V moment kdy byli pánové vyzváni k tomu aby nás vzali na ramena se i začala v davu tvořit nová přátelství. A to jsem zamáčkla slzu i já. Tenhle pocit sounáležitosti je přesně něco po čem touží i samotná kapela, tak jsme si udělali radost navzájem.
Velkým jménem čtvrtečního dne byly bezesporu japonské BabyMetal. Ač v jejich rodném jazyce nerozumím ani zbla a anime kultura je mi na hony vzdálená, zvědavost byla silnější. Osobně preferuju z tohohle důvodu jejich exceletní featy, z nichž nám předvedly Bekhauf (Bloodywood), Me To You (Poppy) a Song 3 (Slaughter To Prevail). Asi tušíme, proč vynechaly Kingslayer, že?
Vrcholem dne byli snad nejvíce očekávaná kapela dne, Limp Bizkit. Každý kdo má rád nu metal musí znát alespoň pecky jako Behind Blue Eyes, Break Stuff, My Way nebo Nookie. A chlapci doručili stoprocentní fan service. Zazněly snad všechny songy které jsme si mohli zpívat s nimi. Pro tip: zajděte si na část velké kapely na horské kolo v areálu, ta atmosféra je neskutečná!