Páteční den Brutalu přinesl citelné ochlazení na krásných zhruba 26 stupňů. Najednou se dalo o trochu líp existovat. A náš poslední návštěvní den jsme si toho užili hodně – od technickýho prog metalu přes jeden z největších kotlů letošního Brutalu až po našeho osobního headlinera celého festivalu.
TIP: Instagram stories!
Česká Sněť dobývá hlavní stage i zahraničí
Jednou z našich prvních zastávek byla česká deathmetalová Sněť, která tentokrát dostala prostor rovnou na hlavní stage. A rozhodně tam nepůsobila jako nějaká domácí výplň programu. Kapela vznikla v Praze v roce 2018 a svým špinavým oldschool death metalem si postupně udělala jméno i za českými hranicemi. Debut Mokvání v okovech vydal švédský label Blood Harvest a před jeho vydáním mu věnoval albumovou premiéru i americký Decibel Magazine. Pozornost na sebe strhli i při předávání cen Anděl. V roce 2022 získali cenu v kategorii Rock, ale kvůli tomu, že akci sponzoruje OSA, cenu odmítli. Je vlastně docela příjemný vidět českou kapelu na hlavní stage festivalu, kde se během pár dní protočí špička světový extrémní scény, bez pocitu, že tam je jen proto, že to má z Prahy blízko. A i přesto, že je na Brutalu většina cizinců, u death metalu nehrozí jazyková bariéra, takže i česká kapela baví v tomto žánry všechny národnosti.
Všichni do pitu! Paleface Swiss sází brutální diktát
Chill u předchozí kapely skončil nástupem švýcarů Paleface Swiss na stage. Fungují od roku 2017 a za relativně krátkou dobu se zařadili mezi výrazný jména evropský deathcorový scény. Masivní breakdowny, prvky hardcoru, agresivní vokál a koncerty postavený na maximální interakci s publikem – to je přesně to, co nás baví. Nenechalo se dlouho čekat a pod podiem se rozjel obrovskej circle pit, kde postupem času došlo i na tradiční veslování, kdy si část davu sedne na zem uprostřed pitu a synchronně předstírá, že místo metalovýho festivalu právě závodí na dračí lodi. Na instagramu jsem dokonce po koncertě zahlídla video, kde uprostřed pitu lidi dřepí a hrají Jenga. Pro nezasvěcené: princip hry jenga je v tom, že postavíte věž z dřevěných kvádříků a postupně z ní vytahujete jednotlivé dílky a pokládáte je nahoru tak, aby celá nespadla. Což vyžaduje poměrně pevnou ruku, soustředění a klid. Naprosto nutná aktivita uprostřed deathcorovýho circle pitu.
Naši headlineři vs. headlineři pátečního dne
Na jednu kapelu jsme se letos těšili úplně nejvíc. Clawfinger pro mě byli osobním headlinerem celýho Brutal Assaultu. Švédsko-norská parta patří k průkopníkům evropskýho rap metalu a crossoveru a na scéně se pohybuje už od začátku devadesátek. Skladby jako “The Truth”, “Do What I Say” nebo “Biggest & the Best” už dávno patří ke klasice jejich tvorby, ale naživo rozhodně nepůsobili jako kapela, která přijela jen oprášit starý hity. Zak Tell byl celou dobu v kontaktu s publikem, hecoval dav, nechával lidi přebírat části songů a když se před hlavní stage rozeznělo několik tisíc hlasů najednou, bylo celkem jasno – pro tady jsme si zazpívali úplně nejvíc z celýho festivalu. Oficiální pozici jednoho z velkých jmen večera ale drželi Primus, který jsou oproti Clawfinger, a vlastně oproti všem ostatním kapelám na BA, velkej kontrast. Americká kapela kolem basáka a zpěváka Lese Claypoola se pohybuje někde mezi funkem, progresivním rockem, metalem, punkem, psychedelií a čistou hudební bizarností. Na Brutalu tak působili výstředně i v prostředí, kde je výstřednost prakticky součást dress codu. Claypoolova basa tu není jen doprovod, ale hlavní postava celýho představení, do toho divný rytmy, absurdní nálady a chvíle, kdy člověk vlastně neví, jestli má házet hlavou, tancovat, nebo jen fascinovaně sledovat, co se to před ním právě děje.
Od éterické víly k blackmetalové legendě
Závěr třetího dne nám nabídl opravdu velký žánrový kontrasty. Na vedlejší stage po Primus zahrála Eivør – faerská zpěvačka a multiinstrumentalistka, která kombinuje severský folk, ambient a elektroniku. Naživo působila jako éterická víla s velkým ručním šamanským bubnem a metalovejma beatama v pozadí. Jeden moment jemnej hypnotickej zpěv a skoro absolutní ticho, o chvíli později údery do bubnu a hlas, kterej by se neztratil v bouři někde uprostřed norskejch fjordů. Za nás jeden z nejatmosféričtějších zážitků festivalu.
Pak jsme přešli na Marduk a veškerá éteričnost šla velmi rychle stranou. Švédská blackmetalová legenda funguje už od roku 1990 a za víc než tři dekády si vybudovala pozici jednoho z nejvýraznějších jmen skandinávskýho black metalu. Jejich tvorba je rychlá, nekompromisní a přesně tak působil i závěr našeho večera. Přechod z Eivør na Marduk byl asi jako přejít z mlhou zahalený severský louky do temnýho lesa plnýho příšer. Skvělej závěr třetího dne.
Putování letošním Brutalem pátečním dnem uzavíráme, čtvrtek den nám bohužel nevyšel. Už teď se ale těšíme příští rok na 30. ročník festivalu! Podle první odtajněné vlny kapel dorazí na Children of Bodom, Devildriver, Emperor, Hypocrisy, Make Them Suffer nebo legendy Sisters of Mercy.
TIP: Instagram stories!
Napsala: Papája Pečenková