Finální festivalový den se uchýlil ke konci a my si ho pojďme ještě zpříjemnit nějakou tou rekapitulací.
Jako první štaci si vybírám novodobou dívčí kapelu HANABIE. Japonskou kulturu mám všeobecně rád, tak jsem si tuhle mladou senzační skupinu, nemohl nechat ujít. Hrají rock, který je obohacen stylem „Harajuku-Core“, což je sublimace metalcoru a hardcoru s tradiční idol japonskou kulturou. Nejvíce jsem byl okouzlen pohledem do zpěvaččiny roztomilé tváře. Za sebe jistě mohu říci, že o HANABIE v budoucnu ještě hodně uslyšíme.
Představa, že letošní ročník Brutal Assaultu bude bez ATTILY, byl pro mě obrovský zásah do srdce. Jejich náhradou byli němečtí metalcoristé HALF ME. Ti si se svojí rolí náhradníka vedli na výbornou a v ten okamžik jsem trošičku na Attilu zapomněl. Přes dunivé riffy a pekelné breakdowny, doprovázené brutálním, ale místy elegantním vokálem Chrise, to vše dohromady vytvářelo, tak ohromující a osobitý zvuk.
Nyní se vydáme trošičku jiným směrem a jdeme podpořit nejmenší návštěvníky festivalu na Octagon stage. Tam se totiž chystá vystoupení Brutal kids z brutalového tábora a jejich hraní na bicí. To si opravdu zaslouží podporu a pořádný potlesk jak pro pořadatele, tak i pro naše budoucí muzikantíky. V každém málém srdíčku buší metal trošičku.
Současně hrající mexicko-američtí gangsteři BRUJERIA si podmiňují už tak prašné prostředí, do kterého musel zasahovat i hasičský zbor, který se postaral o velké osvěžení a za to jim velmi děkujeme. Díky síle nekompromisního grindcoru a death metalu si vychutnávají atmosféru, kterou společně s fan kotlem vytvářejí. Zpěvákovy ryze španělské texty jsou velice účinné a jsou přijímány od lidí s otevřenou náručí.
Další zastávkou je oblast Sanfranciského zálivu, která si říká KING WOMAN. O nich jsem až do nedávna vůbec neslyšel, až jednou jsem koukal na platformu a tam si našel mysteriózní horor jménem ,, Světlo v bedně „, ke kterému byl luxusní soundtrack ,, Psychic Wound „, který mě naprosto zaujal. Frontmanka Kristina Esfandiari, do které jsem vkládal velké naděje, vytvořila zcela vlastní zvuk spojující elastické textury a metalové shoegaze s transcendentální silou doomu. Bavilo mě tomelancholické téma s hypnotickými texty a především ten mystický zvuk KING WOMAN, který rezonoval natolik silně, že mě upoutal natolik, až se mi svíralo úplně celé tělo.
V podvečerních hodinách jsem se rozhodoval mezi metodickými death-metálisty KATAKLYSM a post-rockovými ENVY a nakonec jsem se rozhodl rozdělit si je na půl. Tak tedy k prvně zmiňovaným KATAKLYSM, kteří se dokáží postupnými kroky vyvíjet a svou dravou muziku posouvat dál. Je to na můj vkus až dost velký old-school, který není věru špatný, jen bych řekl, že za celou tu festivalovou dobu už jsem toho byl mírně přehlcen. a nyní druhá polovina a tou je tokijská jízda ENVY.Tato šestice kompletně zničila pódium a dav fanoušků to naprosto uchvátilo. Envy se stala dominantní kapelou dnešního dne a to díky jejich nezávislé corové scéně, ve které koexistuje intenzita a krása.
AGNOSTIC FRONT mají rádi Brutal Assault a Brutal má rád AGNOSTIC. Takhle přesně bych to nazval, a taky to bylo na první pohled dost zřetelné. Mentoři newyorského hardcoru vytahovali z rukávu jednu pecku za druhou a skrz publikum se jim dostalo úctyhodného uznání.Neskutečně ostrý hardcore-thrash-metalový crossover vybízel k mosh-pitu.Byli jsme tam. Byli jsme zničeni. To v nás všech zanechalo touhu po dalším koncertě AF.
Na závěr bych rád poděkoval pořadatelům a organizátorům Brutal Assaultu za pozvání a za skvělý hudebně kulturní zážitek, který se ohromně vydařil. Budeme se těšit na další budoucí shledání.