Druhý den Brutal Assaultu jsme si dali podstatně pestřejší kolečko. Od ranního street punku přes metalcore a deathcore až po symfonický experiment a večerní kombinaci rap metalu s temnou elektronikou. Mezitím jsme konečně stihli trochu víc prozkoumat i samotnou pevnost. Protože Brutal Assault už dávno není jen o tom přebíhat mezi pěti stagema.
Ráno ve znamení punku a holek s kytarama
Den jsme odstartovali s The Casualties. Newyorská streetpunková klasika, číra, křiváky a jednoduchá rychlá muzika, která funguje ideálně na rozhýbání po předchozím festivalovém večeru. Krátká pauza a na řadu přišly metalistky Kittie. Kanadská ženská metalová kapela vznikla už na konci devadesátek a od té doby se svezli na vlnách několika žánrům – od nu-metalu přes groove až k tvrdším metalovým polohám. Kamarád je poslouchal na střední, takže absolutně nechápu, jak to dělají, že pořád vypadají jako středoškolačky! Skoti Bleed From Within pak doručili poctivou dávku moderního metalcoru. Tady se moc neodpočívalo a pod pódiem podle toho bylo pěkně živo.
Thy Art Is Murder s novou tváří u mikrofonu
Na Thy Art Is Murder jsme byli zvědaví mimo jiné i kvůli změně zpěváka. U mikrofonu se totiž objevil Jerry Grimefeld, který se v Austrálii proslavil hlavně jako rapper. Rapper, říkáte si? A ten jako umí growlovat? ANO! Jejich drtivej deathcorovej sound tím ale rozhodně neztratil na síle. Navíc je Jerry parádní showman a celej koncert si užíval na 100 %. Koho jsme naopak neviděli vůbec, byli Ill Niño. Jejich vystoupení bylo z rodinných důvodů zrušené společně s jejich celou EU Tour, což je vzhledem k tomu, že na Brutalu odpadli už loni, skoro festivalová kletba. Snad napotřetí.
Další prozkoumávání pevnosti
Mezi kapelami jsme se ponořili i do prozkoumávání samotný pevností. A pořád platí, že právě tohle dělá Brutal Assault Brutal Assaultem. Jednou z méně nápadných zastávek je Temple of Bones. Kostnicově laděný prostor plný lebek, kostí a temného umění, který dokonale zapadá do podzemí josefovské pevnosti. Na podobných instalacích se v minulých letech podílel mimo jiné umělec Zyklord, autor známého vitrážového oltáře Lemmyho Kilmistera. Jestli máte rádi morbidní výtvarno, rozhodně sem nakoukněte.
Vyplatí se zastavit také v BRUTAL Boutique. Na rozdíl od hlavního merch stánku tady můžete narazit na starší kousky Brutal Assault merche z předchozích ročníků, často za podstatně příznivější ceny. Ideální místo pro každého, kdo nepotřebuje mít na tričku nutně číslo aktuálního ročníku, ale pořád mu chybí do sbírky něco s Brutaláckou tématikou. Pivaři ocení hospody ukryté přímo v pevnosti. Když už máte dost kelímků, prachu a slunce, můžete zalézt za několik desítek centimetrů tlusté zdi, dát si pivo normálně do skla a hlavně se na chvíli zchladit. V aktuálních teplotách skoro wellness.
V areálu najdete i Whiskey & Rum Bar, což je příjemná alternativa ve chvíli, kdy už máte pocit, že další pivo by bylo zbytečně moc zodpovědné rozhodnutí. My máme takovou tradici s partou, že sem vždycky skočíme na banánovej rum Kakadu!
O poznání méně relaxační zážitek nabízí Pit of Doom. V podzemí Ravelinu XIV se ukrývá fiktivní kult Mesu Betesh a čeká vás v podstatě festivalová hororová stezka pevnostními chodbami. Tma, maskované postavy a kulisy, ve kterých působí Josefov ještě o něco méně přívětivě než normálně. Pokud máte pro strach uděláno, stojí to za návštěvu.
Nad Pit Of Doom a přitom na opačném konci spektra je prostor Brutal Kids. Dětská zóna dokazuje, že ani festival plný death metalu, lebek a satanů nemusí znamenat, že potomstvo necháte doma. Pro nejmenší metalisty je připravený vlastní program, tvoření, hudební aktivity a další zábava. V sobotu pak proběhne koncert, na který tady děti pilně trénují. Brutal zkrátka myslí i na další generaci.
Death metal se symfonickým orchestrem? Proč ne
Jedním z nejzajímavějších koncertů dne byli finští Waltari, kteří přijeli se speciálním provedením alba Yeah! Yeah! Die! Die! Death Metal Symphony in Deep C. A nešlo o žádný orchestr puštěný ze samplů. Waltari doprovodil přímo Bohemian Symphony Orchestra Prague, takže se na jednom pódiu potkal death metal, crossover, operní prvky a plnohodnotný symfonický orchestr. Brutal Assault je přesně ten festival, kde vám podobná kombinace po chvíli začne připadat naprosto normální.
Ice-T a diskotéka pro metalisty
Večer pak patřil dvěma koncertům, které by vedle sebe na běžném metalovém festivalu možná působily zvláštně. Tady ale fungovaly dokonale.
Letos v Josefově vystoupili Body Count v čele s Ice-T. Jejich mix hardcoru, thrash metalu a rapu je syrovej, přímočarej a ani po více než třiceti letech nepůsobí jako muzeální záležitost. Ice-T má pořád charisma člověka, kterému stačí projít se po pódiu a okamžitě si získá pozornost celýho placu. Jeden z těch koncertů, kde není potřeba složitá scénografie. Stačí riff, nasranej groove a dav.
Úplně jiný druh nářezu následoval s Carpenter Brut. Francouzský projekt staví na synthwave a darksynthu inspirovaným osmdesátkama, VHS horory a béčkovými slashery, jenže naživo elektroniku doplňuje živá kytara a bicí. Výsledek? Obří metalová diskotéka zalitá neonem. Po celým dni kytar překvapivě ideální tečka. Místo posledního circle pitu si můžete prostě zatancovat. I když na Brutalu samozřejmě nikdy nevíte, jestli se z toho tancování circle pit nakonec stejně nestane.
Druhý den tak ukázal asi největší sílu Brutal Assaultu. Během pár hodin můžete vidět punkery s čírama, ženskou nu-metalovou legendu, deathcore, rappera Ice-T, death metal se symfonickým orchestrem a nakonec skončit na synthwave party. A když vás hudba přestane na chvíli bavit, pořád máte před sebou celou pevnost plnou míst, o kterých jste pravděpodobně ani nevěděli.
Napsala: Papája Pečenková