Vojtaano vydává žánrově pestré album Šťastnej, které pro něj představuje zachycení životního období plného rodiny, radosti a osobní svobody. Mluví o tom, že hudba je jeho největší vášní, a tvorba desky ho naplňovala štěstím od prvních nápadů až po práci ve studiu. Album vzniklo převážně v jeho režii, s výraznou producentskou pomocí Jacoba Růžičky a dalších hostů. Texty vychází z osobních prožitků, rodičovství i satiry, kterou kombinuje s vážnějšími tématy. Vojtaano zdůrazňuje, že rodina je pro něj nejdůležitější, svoboda je zásadní hodnotou a hudbu chce tvořit autenticky, bez ohledu na očekávání druhých. Na desce se objevují i spolupráce s významnými hosty, cover Michala Davida pojatý s respektem a vizuál, který vystihuje jeho osobnost. V závěru mluví o úspěšném turné s kapelou a touze do budoucna kombinovat sólové hraní s koncerty v plné sestavě.
Proč by si lidi měli Need to Hear tvoji novou desku?
Asi hlavně pro její žánrovou rozmanitost. Myslím, že tolik odlišných hudebních přístupů se na jedné desce sejde málokdy. Najdete na ní trochu rapu, rocku, funku, elektronické hudby i folku.
Deska se jmenuje Šťastnej. Je to konstatování, nebo zbožné přání?
Je to konstatování skutečnosti a zároveň zbožné přání, aby to tak zůstalo i nadále. Ale moc dobře si uvědomuju, že krásná období se v životě střídají s těmi temnějšími. I proto si chci na tuhle dobu uchovat vzpomínku ve formě alba.
Byl jsi šťastnej i při tvorbě alba? Co tě na tom nejvíce baví?
Jo. Absolutně šťastnej. Na tvorbě hudby mě baví úplně každá fáze. První nápady hrané na kytaru, domácí produkce v hudebních programech, i následné ladění v profesionálním studiu. Na hudební kariéře mě baví všechno kromě nutného podnikatelského aspektu.
Jak tě zocelila práce na této desce?
Jen mě ujistila, že jsem si vybral správně, a že dělám to, co mi generuje největší radost i živobytí.
Mnoho posluchačů tě zná jako „týpka s kytarou“ a glosátora. Jak moc je tato deska hudebně dospělejší nebo jiná oproti tomu, co jsi dělal před pěti lety?
V prvních recenzí desky se často ozývá, že je album dospělejší. Já to tak popravdě nevnímám, prostě jen píšu o tom, co zrovna prožívám, stejně jako na předešlých deskách. To, že v současné době řeším hlavně rodinu a věci spojené s rodičovstvím, se ale asi na desce promítly. To se týká hlavně textů. Hudebně jsem oproti minulému albu trochu víc rozevřel náruč a nebál se odlišných přístupů. Pořád je to hlavně o kytaře, ale už není jen akustická, ale třeba i rocková.
Nahrával jsi desku s kapelou, nebo sis hodně věcí dělal ve studiu sám? Ptám se proto, že je zvukově plná… a jaký zvuk jsi chtěl tentokrát zachytit?
Velkou část produkce jsem si dělal tradičně sám, ale tentokrát mi s ní výrazně pomohl Jacob Carl Růžička. Některé hudební podklady jsou vyloženě jeho nápady, a já jsem je jen korigoval. Přiznám se, že mám málokdy nějaký pevný koncept a představu, kam zvuk bude směřovat. Prostě jen dělám, na co mám zrovna chuť a o co si říká text a téma písně. Riskuju tím, že můžou být moje alba pro někoho příliš rozlítaná, bez jasné formy, ale to mi nevadí. Sám u cizích alb vždy ocením rozmanitost.
Je nějaká message, kterou by si měl posluchač odnést po posluchu celé desky?
Rodina je nejvíc, a život je krásnej, když děláš, co tě baví, věříš tomu a jdeš si za tím.
Písně vznikaly opravdu z mezidobí od poslední desky, nebo jsi šáhnul po nějaké šuplíkovce?
Vždycky když dělám nové album tak projíždím všechny rozpracované projekty a hudební nápady, které si v mezidobí ukládám. Nějaká šuplíková se tam tedy určitě najde.
S kým vším jsi spolupracoval na albu?
Zmíněný Jacob Růžička má na zvuku výrazný podíl, stejně jako Ondřej Žatkuliak, který se mi postaral o finální zvuk, tak jako na každém předešlém albu. Co se týká hostů, přizval jsem Mukase z kapely Elektrïck Mann, Zellera z Cocotte Minute, Josefa Mikulku, kluky z kapely Fast Food Orchestra, Dr. Karyho, Cocomana, ale taky úžasnou Ester Kočičkovou.
Kde hledáš témata? Jsou to čistě osobní prožitky, nebo sbíráš příběhy z okolí a stand-upů?
Je to mix mých zážitků, podnětů z mého okolí, ale občas se tak trochu herecky vtělím do nějakého postoje, který sleduju h dálky u ostatních. Je to podobný přístup jako u tvorby stand-upu, je to v tomhle ohledu hodně podobné.
Jak těžké je balancovat mezi vtipnými, satirickými texty a těmi vážnějšími, osobními? Co na desce převládá?
Myslím, že tentokrát je to hodně vyrovnané, ale satira většinou převládá. I na minulé desky jsem se vždy snažil propašovat sem tam nějaký hlubší text, vážnější přístup. Ta kombinace srandy a pravdy mě vždycky bavila. Tím, že stárnu a už nemám takovou potřebu provokovat, se asi hrany ještě více obrušují.
Hybaj do postele má být pro tvé děti výzva k ulehnutí. Funguje to? Právě, že je taková nahypovaná, tak si myslím, že asi pravý opak.
Je to tak. Má to být výzva pro všechny děti, aby po poslechu šly spát a nechaly rodiče doposlouchat zbytek alba. Ten hype je schválně, protože z vlastní zkušenosti vím, že děti potřebují před spaním energii vybít, unaví se, a až po tom se teprve zklidní. Nemá cenu s tím bojovat, ale prostě je nechat vyblbnout.
Máš to všechno u prdele, jak zpíváš v Konečně? Nastala ta fáze až nyní, když máš děti a věci už tak nehrotíš?
Všechno samozřejmě ne, ale většinu věcí, zejména těch, co zmiňuju v textu skutečně u prdele mám. A ano, můžou za to děti. Jejich štěstí a zdraví skutečně odsunulo všechny ostatní “problémy” na druhou kolej. Měl jsem dřív různá přání a ambice, teď si přeju jen hlavně ať jsme zdraví, šťastní a spolu.
Jak to bylo s písní Máma, psali jste ji s Ester Kočičkovou napůl?
Mělo to tak být. Hudbu jsem složil já, Jacob obohatil hudbu o pár autorských elementů. Počítal jsem s tím, že napíšu svoji část textu a Ester svojí. Ester mě ale překvapila textem napsaným za nás za oba. Je to poprvé, kdy jsem nechal někoho podílet se na textu který budu zpívat. Napsala to tak perfektně, že mi nezbylo než poděkovat, a v podstatě nejsem ani nic neupravoval.
Je aspoň něco z části pravda z tvého života, třeba že tě nechala volně růst jak trávu?
V textu je hodně pravdy, nicméně zrovna tahle pasáž není úplně přesně z mého života. Měl jsem naopak dost přísnou výchovu. Ale je pravda, že mi máma vždy opakovala, že můžu v životě dělat, co budu chtít, a když jsem si vybral uměleckou cestu, velmi mě v tom podporovala.
Setlist obsahuje song Pray, který je v rytmu ska a reggae s českými legendami tohoto žánru. Měl jsi k této hudební odnoži vždy blízko? Nebo třeba až díky klukům z Fast Food Orchestra?
K podobným žánrům jsem měl blízko vždycky. Odjakživa mě bavily styly jako rap, latino, reggae, ska, ale třeba i africké rytmy. Zkrátka všechno, co má blízko k rovníku, ke slunci. Kapela Fast Food Orchestra to už jenom prohloubila.
Song Šťastnej je vzkaz pro paní učitelku a všechny, kteří ti říkali, že nic nedokážeš?
Trochu jo. Takových lidí, co mě odrazovali od umělecké práce a upozorňovali na nedostatky a nejasné vyhlídky bylo na mé cestě dost. Je ale fér říct, že bylo i pár učitelů a učitelek, co mě v moji dráze podporovali a vyloženě pomohli.
Píseň je i o volnosti, že nemusíš vstávat a chodit v obleku do práce. Je pro tebe svoboda důležitá?
Svoboda je pro mě zcela zásadní. Nefunguju dobře v systému, kdy se věci prostě musí, i když mi nedávají smysl. V tomhle měli učitelky pravdu, do takového systému nepatřím a potřebuju pocit svobodného rozhodování. Samozřejmě umím fungovat v normální společnosti, dodržuju zákony, platím daně, ale víc si do svého života nechci nechat od nikoho mluvit.
Desku uzavírá cover Je to blízko od Michala Davida. Bylo pro tebe důležité to uchopit citlivě, aby to nevyznělo jako sranda na n-tou?
Některé lidi překvapilo, že se nejedná o satiru, a písničku jsem pojal s respektem k originálu. Já jsem nad tím ale vůbec nepřemýšlel. Ten song mám prostě rád už odmalička, má pro mě velkou emoci a cover jsem udělal tak, jako by šlo o moji originální píseň. Udělat z toho parodii mě ani nenapadlo.
Jak moc rebela v tobě zůstalo?
Tak trochu rebel budu už na vždycky, jen to už nepotřebuju tak výrazně manifestovat. Způsob života naší rodiny se bude vždy od normálu trochu lišit, děláme si věci po svém. Naštěstí to se mnou sdílí i manželka, která je ve své podstatě taky dost rebelka.
Máš za sebou turné s kapelou, kde ti doprovod dělali muzikanti z Fast Food Orchestra. Mělo jen 5 zastávek a bylo úspěšné. Plánuješ na něj nějak navázat?
Tour byla úplně super, chci ještě touto cestou poděkovat všem, co přišli a zaplnili kluby! Fast Food Orchestra mají svou úspěšnou kariéru, a ta bude mít vždycky přednost, ale věřím, že si tuhle povedenou šňůru ještě aspoň jednou zopáknem.
Kapela v zádech ti slušela. Mělo to jiný level energie. Není ti to líto, že normálně nemáš doprovodnou kapelu? Dokážeš si představit, že bys tak jezdil běžně?
Určitě se to budu snažit do budoucna nějak nakombinovat. Sám s kytarou se na pódiu cítím dobře, ale s kapelou to má zas úplně jiný rozměr. Určitě bych rád dopřál sobě i fanouškům to nejlepší z obou světů, a s kapelou mě ještě uvidí.
Zdroj: Vojtaano
Foto: Tom Black