V úterý 24. března se v pražském SaSaZu odehrál headline koncert americké zpěvačky Poppy, jejíž cestu na vrchol měla spousta z nás možnost sledovat v průběhu let. Z trochu bizarní YouTubové postavičky se vyklubala sebevědomá a talentovaná žena, která zvládá jak cukrový popík tak tvrdý metal a přepíná mezi nimi jako by se nechumelilo.
Jako support si vybrala coloradské Fox Lake, kteří jsou na scéně již od roku 2017. Kombinace hardcoru, metalcoru a nu metalu u nich fuguje jako ověřená značka a jejich vzteklý sound je něco, co hned zpočátku večera rozhýbalo celý sál. Medvědí službu jim tentokrát ale udělalo nazvučení SaSaZu, což je bohužel skoro permanentní problém a říkám si, že ač se do téhle venue metal jako takový absolutně nehodí kvůli akustice, tak tím spíš by měli pořadatelé zapracovat na tom aby zážitek ze zvuku byl co nejlepší, když už a to klobouk dolů, dokážou přivézt tak skvělá jména jako ve svém programu mívají. Kromě toho že nebylo zpěváka skoro vůbec slyšet byl set skvělý. Na osazenstvu pod pódiem bylo dost znát, že nebyli úplně cílová skupina, ale i tak se moshovalo, lidé se bavili.
Ocean Grove pro mě byli velkým zklamáním. Dlouho jsem neslyšela kapelu, která by byla tak lineární, každá písnička až příliš nápadně připomínala tu předchozí. Stage presence velmi slabá, neustálé vyzývání crowdu ke skákání nepůsobilo úplně dobře. Možná prostě jen nejsem cílovka, za mě to bylo ale nejslabší vystoupení celého večera. Navíc se v prostoru v tu chvíli už nedalo pomalu dýchat.
Při nástupu Poppy už byl zvuk o poznání lepší, bohužel se potvrdila moje obava z fanoušků. Poppy snad i díky svojí cestě z mikrocelebrity v uznávanou zpěvačku přitahuje na svoje koncerty specifickou sortu mužů, kteří nemají respekt ke svému okolí a tak se strhlo pár strkanic přímo mezi nově příchozími a lidmi, kteří už byl přítomni u supportujících kapel. Samotná Poppy ale vypadala skvostně, kontrast tmavých dlouhých vlasů a princeznovských bílých šatů naprosto vystihoval kdo je a zazněly jak starší songy, tak i ty ze sedmého a prozatím posledního alba Empty Hands. Celá show byla doprovázená mlhovými efekty, robotickým průvodcem mezi písničkami, jež dokresloval skoro až postapokalyptickou atmosféru (podobně jako koncept Eve u Bring Me The Horizon) a celá perfomance působila jako pohádkové vyprávění proložené ženským ragem, který Poppy dokáže vykreslit naprosto autenticky.
Tenhle večer byl jen potvrzením, že pokud si za něčím opravdu jdete, dokážete pokořit i sami sebe a jsme rádi, že Poppy dostává pozornost, pro kterou tak tvrdě dře. Její hudba oslovuje širokou veřejnost a těšíme se s čím přijde dál.
PHOTO CREDIT: ADAMROSS WILLIAMS