Ráno čtvrtého dne jsme potřebovali vzpruhu, kterou nám naservírovali pražští Jet8. Na Petr Svoboda stage zapadli jako by se tam snad narodili a svým energickým hardcore punkem s příměsí SKA roztančili skoro plný stan. Mám pocit, že po poslechu Jet8 nemůžete mít špatnou náladu i kdybyste chtěli. Jejich feat. s Johnem Connorem z Dog Eat Dog je jedním z mnoha úspěchů, které za 20 svého působení nasbírali.
Bury Tommorow byli první corovou kapelou soboty a taky naprosto jasná volba kam se vypravit ve středu dne když nechcete sedět na zadku. Oblékněte pár hezkých chlápků do černého a přidejte chytlavé melodie a máte pastvu jak pro oči tak uši. Nemluvě o tom, že Bury už mají u nás slušnou fanouškovskou základnu a rádi se vrací. Naposledy jsme si je mohli užít jako support Electric Callboy v pražském Karlíně. Na open airu byla atmosféra zase někde jinde a užili jsme si je i když lehce pršelo.
Malevolence byla moje nejočekávanější kapela soboty a rozhodně nezklamala. Větší moshpit byste ten den těžko hledali a energie oldschoolového hardcoru je něco co se nedá ničím nahradit a Malevolence jsou známí pro svůj talent rozezpívat skoro celý dav. Možná si ale vyndejte tunely, pokud máte, nebo jiné „nebezpečné“ piercingy, tady o ně dost možná přijdete.
Po tomhle nářezu jsme se rádi přesunuli na dnes už legendární Nothing But Thieves na hlavní stage. Tedy spíš na deku kus od ní ale s právě vycházejícím sluníčkem to byla perfektní kombinace. Tenhle alternativní rock se skoro až androgynně vypadajícím zpěvákem je něco dost unikátního a pokud se rádi babráte v troše emocionální nostalgie, Thieves jsou ti, co vám to bez otázek doručí. Z mého pohledu mají některá alba výrazně povedenější než jiná ale díky rozmanitosti si tam každý najde svoje. Já byla spokojená.
Silent Planet byla moje předposlední zastávka a tohle byl bod, kdy jsem měla nejspíš trochu zvolnit ale udělala jsem opak. Tenhle bouřlivý metalcore potěšil zejména fanoušky kapel k s DNA například Currents, jen s trochou víc energie a lidé tuhle příležitost chytili za pačesy. Škoda jen že to byl skoro konstatní circle pit i na singy kde se to absolutně nehodilo a kazilo to zážitek ostatním, kteří si chtěli zamoshovat i jinak než konstatně dokolečka ale i tak to byl zážitek na který se rozhodně nezapomíná.
Kde jinde zakončit den než na pořádné hopsačce. Kam jinam jít na pořádnou hopsačku než na pražské Hopes do Reflex stage, která poskytuje atmosféru dokonalého undergroundu ale taky vícenásobnou šanci zlámat si kotníky na dřevěných štěpkách. To je asi to jediné, co bych téhle stagi, ač je původním určením přednášková, vytkla. Pokud máte rádi hardcore ve stylu Comeback Kid, Hopes tuhle energii přináší každý svůj koncert a i proto na ně mám náladu snad úplně kdykoliv.