Od skvělých Gutalax, přes francouzký uragán Landmvrsk a kapelu August Burn Red k headlinerovi Gojira až k finálnímu zakončení díky Between The Buried and Me.
A je tu další festivalový den, krásně nám praží slunce a co jiného si k tomu přáti, než právě GUTALAX na pódiu. O tom, že má tahle jihočeská parta své místo na BA jisté, jsme se mohli přesvědčit. Opravdu přemrštěný moshující dav lidí, vytvořil parádní atmosféru s nafukovacími lehátky s imitací Toi-toiek. Jak hezky litá toaletní papír z pódia si mohli zkusit i ti nejmladší účastníci brutal kids. Nyní se vydáme úplně jiným žánrovým směrem a to k jednomu z nejpopulárnějších a nejspolehlivějších jmen v moderním metalu – a tím jsou – kdo jiný než AUGUST BURNS RED.
Díky své tvrdé práci jsou opravdu veleváženými umělci, kteří vkládají do svých písní veškerou svou sílu. Za mě si rozhodně zasloužili zahrát na jedné z hlavních stagí, ale na druhou stránku by tam třeba nemuseli mít tak krásně doladěný zvuk, jako právě na Obscure stage, kde vystupovali. A za tu jejich velice hutnou a zdravě naštvanou atmosféru, plnou riffy a agresivních výbuchů převelice děkuji.
A nyní přejdeme k mé srdcovce a tou jsou francoužští LANDMVRKS z Marseille. Už od samého začátku se jim dařilo přivést své svěřence pořádně do varu. Svým vysoce elektrizujícím a moderním metalcorem se na scéně pohybovali takovou rychlostí, že zpěvák Florent Salfati škobrtl a upadl na zadek. Zpěv v angličtině okořeněný rapem ve francouzštině do sebe zapadl jako kousky puzzle. Na LANDMVRKS bylo znát, že posouvají své hranice čím dál výš.
Jako další se nám představují metalcoristé FIT FOR A KING z Dallasu. Tihle šerifové opravdu umí využít nástroje těžké hudby a svými chytlavými melodiemi nenechají ani jednu nohu bez pohybu. V jejich breakdownech a hlavně ve zpěvu frontmana Ryana Kirby byla cítit úzkost s depresí a zdánlivé zoufalství, ze kterého se prostě potřebujete vybít.
Svoji premiéru jsem si odbyl nejen já, ale zároveň i tuzemská kapela, která vystoupila na Octagon stagi, řeč je o XIII. STOLETÍ. Vždy jsem chtěl slyšet naživo jejich nejznámější píseň karneval, ale nikdy mi to nebylo přáno a díky Brutalu jsem se konečně dočkal. Musím přiznat, že gothický žánr úplně nevyhledávám, ale přesto mě jejich poetická nadpřirozenost a mytologická hudba dost bavila. Přes veškeré přeskakování, které jsme absolvovali se nám podařilo ve večerních hodinách, asi tak na půl setu zastihnout legendární DROWNING POOL.
Těm se jejich pověst legend podařila vyplnit skrze alternativu, která je vložená v nu-metalové kultuře. Přes silné údery bicí a temnou rozzuřenou tématiku doprovázenou kytarovými riffy se šířilo v davu naprosté šílenství. Především finálním songem ,, let the bodies hit the floor „, který je největší chloubou těchto ozbrojených kojotů. Jejich energické vystoupení a procítěné texty se vynesly na povrch a s větrem se oddaně vznášeli ve vojenském areálu. Hlavní hřeb večera je tu a s ním přichází na stage francouzské kvarteto GOJIRA. Tempo bylo od prvního úderu na bicí extrémně rychlé a přesné. Nasoukané davy praskaly ve švech a ani na krok se nedalo nikam hnout. Hlavní stage se proměnila na jednu ohromnou emocionálně nabitou arénu. Materiál, který si pro nás připravili měl úplně vše, jak od osobitého zvuku, přes temné a drtivě rockové balady, až po rozjasněné a triumfální melodie.
V mezičase se opět rychle přesouvám přes davové šílenství na Obscure stage na velice zajímavou norskou skupinu THE KOVENANT. Neměl jsem sebemenší tušení co od nich můžu čekat, ale už z dáli se nesla vlna symfonického black metalu, což bylo po dnešním dni příjemně uklidňující. S vnitřním klidem bych to dokázal přirovnat k progresivnímu space metalu, což mě dostalo na samý počátek vesmírné galaxie. Třešničkou na dortu byla zpěvačka, jejíž hlas se nesl tiše v pozadí, což pro mě bylo naprostou senzací. Na rozloučenou s plně nabitým dnešním dnem jsem si počkal na americkou smečku BETWEEN THE BURIED AND ME. Jedním slovem naprostá fantazie, kterou tam vytvářeli svými kytarovými riffy a djenty. Progresivní metalcore v jejich tvorbě se mi opravdu dost zamlouval. Rád bych měl tu možnost si jejich vystoupení ještě jednou vychutnat na živo, jelikož po tak náročném dni už mi moc sil opravdu nezbylo.