Že se na svoji premiéru do Roxy Prague vydám zrovna na čtveřici takhle známých kapel bych nečekala. Nakonec mě to ale na oslavu alba „Welcome to the West coast“ od Lionheart vtáhlo dost rychle. Kapela je u nás už pár let velmi oblíbená, tahle parta z Kalifornie si navíc specificky Prahu opravdu zamilovala a tak si ji vybrala jako jednu ze zastávek jejich letošní tour.
Jako předskokany si vybrala Paleface Swiss, kteří hráli jako první a říkat tomu „warm-up“ by bylo poměrně slabé slovo. Začali pořádně zostra a už v prvních minutách byl pod pódiem pořádný chaos. Lítalo pití vzduchem a v rytmu „štěkání“ frontmana Zelliho se započalo peklo.
Kublai Khan TX dopřáli co se týče tempa lehké zvolnění, ale ne na dlouho. Texaská nátura a úderné riffy nás bavily, ovšem co se týče hudby, zdály se být songy „v jedné lajně“. Nicméně atmosféra byla fajn, jen jsme si z toho na zadek úplně nesedli.
Suicide Silence byla nejstarším zástupcem večera (nemyslíme tím specificky Eddieho Hermidu – ex All Shall Perish) ale spíše co se týče hudební historie. Po tragické smrti Mitche Luckera (2012) se na jeho místo dostal zpěvák skvělých kvalit a vysokého rozsahu, identitu kapely to ale znatelně poznamenalo, což by se některým rýpalům mohlo hodit do krámu. Ač tenhle set byl pro nás spíše odpočinkovým, nelze nezmínit tradiční „Ladies Pit“, kdy všichni přítomní muži dali prostor něžnějšímu pohlaví se uprostřed doslova přátelsky pobít a měli za to od nás obrovské uznání. O starších peckách nemluvě, kdo by se nechtěl vrátit do svých teenage let a tak trochu neuronit nostalgickou slzu.
Závěr už byla čistá party. Lionheart si připravili celou stage do konceptu kalifornského baru, hrály se songy z již zmíněné desky ale třeba i novinky jako „Death Comes in 3“. Circle pity nebraly konce z pódia se skákalo v jednom kuse. Kapela vděčně děkovala všem přítomným za vyprodaný sál a bylo vidět že si to stejně jako její fanoušci užívá. A i když pro nás osobně je tahle kalifornská parta už trochu „overplayed“, stále si dokáže udržet svůj vysoký standard a z každého vystoupení udělat dopaminovou bombu, ze které čerpáme dalších pár dní. Přejeme minimálně dalších 10 let úspěchů!