Po dlouhém jednání s pronajímatelem plovárny v jihočeské Volyni, kdy už to vypadalo, že na ní nikdo z fanoušků alternativní hudby nestrčí ani nos, se týmu pořádající tenhle výjimečný festival podařilo vykomunikovat bezpečnostní opatření a akci uspořádat. Po loňském řádění vandalů, které mimo vybavení plovárny odnesla i jedna městská výloha se ani nedivíme.
Lineup byl letos poněkud chudší na zahraniční interprety. Festival jel i za dob covidu a zdá se že ještě ani kapely úplně nepřivykly obnovenému režimu, a tak se i ve Volyni odříkávalo ostošest. Ještě že jsou Šimon a spol. srdcaři, kteří byli schopní v rekordním čase vzniklé díry zaplnit o nic horšími jmény.
v 18 hodin odpálili celý festival BURNING STEPS, a to je možná silné slovo. Spíš by se to dalo považovat za takový šlofík před večeří ale na rozjezd proč ne, trocha romantiky nikdy nikoho nezabila a účastníci se měli alespoň prostor rozkoukat.
Na podobné vlně se nesl koncert LIGHTHOUSE KEEPER. Nic kvůli čemu bychom psali domů. Upřímně nás lehce tahal za uši zpěvákůj „jekavý“ projev ale interakce pod pódiem byla skvělá, to se musí nechat.
Co se nedá THE FIALKY upřít, je konzistentnost v tom co dělají. A dělají to dobře. Vmžiku se ukázalo, jak silnou fanouškovskou základnu tu mají a pohodový punk přitáhl spoustu rozesmátých nadšenců. Koncerty Fialek máme rádi, je to přesně ta hudba, která spojuje a entusiasmus kapely je nakažlivý.
GANG GREEN z Bostonu byli jedním z „náhradníků“ a i přes zdravotní stav frontmana, který prodělal v minulosti mrtvici, udělali skvělou show.
Největší moshovací smršť zařidili HOPES, u kterých to už snad ani neznáme jinak. Ale to co se pod pódiem dělo nás dostalo. Divíme se že někdo nepřišel k vážnějšímu úrazu, protože takový masomlýnek už za celý festival nedokázal vyvolat nikdo.
Ani NO FACE NO CASE, kteří měli tento rok na festivale zaručeně nejpovedenější zvuk, jaký jsme u nich zažili. Energie tu ale proudila úžasná a na pódiu to vypadalo jako jedna velká party.
Poobědové překvapení v podobě vystoupení Sidneyho alias STARÉ PUŠKY nás příjemně naladilo, na nálet budějovických PYROMANN nás to ale rozhodně nepřipravilo. Harcorové riffy rozhýbaly unavené nohy a příjemně jsme se proběhli v několika circle-pitech.
Sázkou na jistotu byli GLAD FOR TODAY, kteří byli v poslední době vcelku více vidět a my to taky vidíme rádi. V záplavě metalcorových řežeb je to v Česku taková jemnější výjimka a jejich vystoupení je vždy příjemnou melancholií než nám zase někdo vykope mozek z hlavy.
Lajna pohodového punk-rocku v podobě TRAGEDIS a PUNK FLOID nám dala prostor si v klidu zajít s přáteli „na jedno“ a poslechnout si hitovky co zná snad úplně každý kdo k punku jen trochu přičichnul.
To, co nás čekalo posléze by jen málokdo čekal. Až z Faerských ostrovů dojeli JOE & THE SHITBOYS, který bychom nazvali pořádným bizárem. A vůbec ne s negativní konotací, ačkoliv jsme zprvu nevěděli, co ty minutu a půl dlouhé nesourodé mišmaše vlastně mají představovat. Nakonec to byla sakra zábava a namlsalo nás to čekat další překvápko příští rok. Tyhle objevy nás opravdu baví.
Kdo čekal na pravý poctivý hardcore, NO TURNING BACK mu ho naservírovali až pod nos. Škoda jen že obecenstvo bylo příliš unaveno aby vyslechlo výzvy zpěváka k pořádným stage-divům.
COCKNEY REJECTS byli suverénně jedním z nejočekávanějších interpretů. Ztracená energie byla v jejich podání do davu vrácena. A byla třeba, protože nástup SKYWALKER vyžadoval hodně energie. Jen škoda dlouhých proslovů mezi písněmi, kapela má široký repertoár a klidně bychom si užili moshe víc.
Zakončení přišlo v podobě rocknrollových QUEENS OF EVERYTHING, které nepostrádalo veselou energii a spoustě lidí prodloužilo večer o dobrou hodinku.
Za fotky děkujeme skvělému Adamovi Rowe.