Závěr třináctého ročníku
Tak a máme tu poslední den tohoto skvělého třináctého ročníku. Tento prozatím slunečný den se vyvíjejí krásně a třináctou hodinou odstartovali holandští CORNERED. Ti to neměli vůbec lehké, obzvláště když už je poslední den festivalu. Avšak hardcoristé se ničeho nezalekli a vše zvládli na výtečnou. Než přišla na scénu další hardcorová parta a z holandska v podobě MANU ARMATA, tak jsme se dozvěděli úžasnou novinu a to takovou, že se Fajtfest rozšíří na právě zmiňované Holandsko. První oficiální ročník by měl být v září příštího roku. A nyní se pojďme se vrátit k MA, ti předvedli vše co se k hardcoru sluší a patří. Stejně jako jejich kolegové se vůbec nezalekli stále již malého davu lidí a rvali to všem přímo do chřtánu.
Nyní se posuneme dál Evropou, konkrétně do Paříže a zaměříme se na rytmický metalcore SOLITARIS. Ti Vás zaujmou hned na první pohled svým tmavým zahalením a osobitým stylem se rytmicky vypalovali pod kůži všem přítomným. Následně nastupuje čtveřice neohrožených metalcoristů z Norska ATENA s frontmanem této legie Jakobem Skogli, na kterém bylo opravdu znát že si to užívá jakým způsobem se to pod pódiem hýbe. Domnívám se, že se kluci ze severu, moc rádi jsem pod rozhlednu opět vrátí.
Metalcorová a Hardcorová smršť!
Zatímco v uších doznívá metalcore, tak začíná foukat silný vítr až z amerických končin o síle pátého stupně a tím mám na mysli ONE STEP CLOSER. Jako kdyby tento melodický hardcore hýbal podnebím Velkého Mezu na kopci. Po OSC se spustil přívalový déšť a s nimi i francouzská ikona old school hardcoru BLACK BOMB A. Pod pódiem ani noha, všichni schovaní ve stánku a pod všemi možnými stříškami, jenže vše má svůj důvod i to, proč se tihle matadoři jmenují BBA. Když dvojice zpěváků Poun & Arno a právě první zmiňovaný seskočil z pódia, tak se společně s Pounem začal vytvářet pořádný circle i přesto že nepříjemně lilo. Neskutečné Pounovi výšky příjemně ladily s Arnovým pekelným growlem a když se to spojilo basou, kytarou a bicí soupravou, tak bylo vše naprosto geniální a vyvážené, no prostě dokonalé…
Klid před bouří
Nyní se blíží sedmá hodina večerní a společně s ní i šílení (v dobrém slova smyslu) rakouští INSANITY ALERT. Ti hrají energický thrash metal s vlivy hardcoru a crossoveru, udělali neuvěřitelné vystoupení! Které bylo plné humoru a neskutečné energie, která se určitě všem vryla nesmazatelně do paměti. “Run to the pit, mosh for your life“ (Iron Maiden – Run To The Hills)! Po tanečním parketu se opět vracíme k hardcoru obohaceným crossoverem z fotbalového města Manchester. Nebojte žádný kopačky to nejsou, maximálně kopačky udělují velice tvrdě. Řeč je o GUILT TRIP se svou agresí, těžkými breakdowny a hlavně syrovými vokály.
U Anglie zůstaneme jen se posuneme směrem k Milton Keynes, kde vznikli HACKTIVIST. Bohužel si svůj smolný okamžik vybrali hned ze startu, přičemž měl James Hewitt problém s kytarou 🙁 Tak se kluci museli bez jeho přítomnosti obejít asi na 10 minut, před kluky klobouk dolů, že to nevzdali a pokračovali dál.
Král je mrtev, ať žije král!
KRÁLOVÉ NASEDLI NA TRŮN! Ano do této chvíle jsem neměl sebemenší tušení, že mě něco uchvátí na tolik, že si z toho sednu do slova na prdel s otevřenou hubou dokořán! To co se dělo na pódium byl naprostý hřeb nejen večera, ale celého letošního ročníku – DROPOUT KINGS. Ti si jen tak přiletěli z Arizony aby předvedli svoji vyspělost, vyzrálost a hlavně pohodovou sehranost. Dvojice Adam Ramey a Eddie Wellz to rozsekali v kombinaci agresivního rapu a znamenitého growlu, u Adama bylo znát, že se rád vaří v kotli mezi fanoušky. Od prvního setu až do posledního tracku to mělo grády jako prase a když zazněla píseň „I Ain’t Depressed, tak přišli na pódium zpět HACKTIVIST, tentokrát jako hosté a to byla panečku podívaná.
Shrnutí třináctého ročníku
V poslední řadě představují francouzská velmoc metalcorové scény LANDMVRKS. Ty mi leží hluboko v jádru srdci a tudíž mé očekávání se naplňuje. Zbývají poslední půl hodiny do půlnoci, tak zpěvák Florent Salfati dává hodně najevo, že se ještě nejde na kutě. V setlistu se objevili, jak starší sety z alb Hollow a Fantasy, taktéž i z posledního počinu Lost in the Waves. Co k tomu dodat? Jen to že to byl pořádný kotel, skvělé ozvučené a místy nechyběly ani klidné pasáže. Na závěr bych rád poděkoval celému Fajtfest Crew. A to za skvěle odvedenou práci a hlavně za to, že jsme mohli být součástí, tak úžasného festivalu.
Napsal: Patrick