DCRadio ve studiu

O víkendu jste nahrávali ve studiu. Chystáte singly, nebo desku?

Pája: Nahrávali jsme tentokrát dva singly, deska je v dnešní době dost drahá a u kapel naší úrovně stejně nikoho nezajímá. Lidi prý nejvíc poslouchaj vybraný playlisty, takže singl byl jasná volba… a ještě jsme ušetřili. Krom toho jsme potřebovali nový materiál, který je od základu postavený jen na tři nástroje, po poslední placce jsme zůstali ve třech, ale nezoufáme, máme se rádi a občas si to střihnem zase pospolu ve čtyřech.

Co vás vedlo právě do studia I k Thomovi?

Zoidy: Pro mě osobně vždy bylo Imodium a věci kolem něj symbolem dotaženosti detailů, dobrého nápadu a parádní muziky. Už delší dobu sleduju jeho práci ve Studiu „I“ a bylo to víceméně se jen odhodlat napsat mu. Každé studio, kde jsme s DCRadio zatím nahrávali mělo svoje čaro a tady to nebylo jiné.

Komu šlo nahrávání nejlépe?

Pája: Nejlépe šlo nahrávání samozřejmě mně, ale za to kluci nemůžou, mají to holt těžký a hlavně nejsou první na řadě. To je vždycky strašná výhoda. Člověk to tam nafláká, jednak, aby nezdržoval ostatní a druhak, což je ta důležitější věc, mohl zabalit nástroj a věnovat se poctivé práci pochlastávání, pruzení ostatních a blbým otázkám, jestli už to bude hotový?…

Zkrátka takové to zpříjemňování práce zbylým členům, kteří si ještě potí koule v „režii“ a poslouchají dotazy, kdy už půjdeme na oběd? Ale i kluci to dali suprově a nakonec jsme se mohli všichni decentně přiopít v místním oblíbeném AC klubu, kde to společně se všemi, co budou chtít spláchneme ještě 20.11.2021 od půl devátý večer. 🙂

Jak jste se vypořádali se ztrátou jednoho kytaristy?

Zoidy: Vlčis byl a pořád je nedílnou součástí naší kapely. I teď ho na nových písních podvědomě občas slyším. Je jasný, že jsme se za ty roky od sebe něco naučili a ovlivnili se. Jsme minimálně o jednu koncertní kytaru chudší, ale zase to dává prostor dělat věci jinak a zároveň zachovat esenci hlasitosti a plnosti basou, bicíma, nebo zpěvem. V tom je tvůrčí proces krásný. Nové songy jsou od začátku tvořené jen pro 3 hráče a při nahrávání to nebyl sebemenší problém. Snažili jsme se s Thomem, aby to bylo rozmanité a zároveň punkové. Myslím, že se to povedlo.

Jak náročný je takový maraton ve studiu?

Coura: Harmonogram ve studiu je vždy velká neznámá, program je náročný a vždy je otázka, jak komu se nahrávání povede, co se vymyslí na poslední chvíli apod. Naštěstí už máme nějaké ty zkušenosti, přeci jen nám už není dvacet a máme něco za sebou, proto se snažíme již dopředu vyvarovat zbytečných chyb, které pak zdržují samotný proces recordingu. Proto se snažíme řídit heslem:” Těžko na cvičišti-tedy ve zkušebně, lehko na bojišti. I když je v nahrávání vždy spousta peněz, i tuna energie nás všech, snažíme se minimalizovat stres a maximálně si nahravaní užít. A tím nemyslíme jen samotné nahrávání, ale i zážitky s tím spojené. Výsledek a reakce fanoušků jsou pak pro nás tou největší odměnou a motivací k další práci. 20. listopadu hrajete v AC Klubu v Hradci Králové.

Uslyšíme i nové songy?

Coura: Nové dva songy se snažíme implementovat do našeho playlistu, jsou to songy ušité přímo na míru třem nástrojům. Stejně tak neopomíjíme i staré songy, které jsme hráli jěště ve staré sestavě, tedy ve ctyřech. Ty se snažíme postupně překopat pro nástroje tři. Jak se nám to daří, či nikoli mohou posoudit fanoušci na některém z koncertů. Ten nejbližší se snad chystá 20.11. v hradeckém “Ácéčku.” Snad budou v této divnodobě jěště nějaké další přibývat.