Tři roky od společného alba se Superteslou a čtyři roky od Zločinu z Vášně vydává kapela Nežfaleš novou řadovou desku pod názvem Šminky padlejch královen. Deska vyšla na CD i vinylu a lze ji zakoupit přímo na webu nezfales.cz
Deska startuje vcelku zlehka a pomalu písní Bezejmenný město. Líbí se mi, že žádné město zmíněné není a myslím, že každý si tam může dosadit to svoje. Po pár přehrání mi refrén zní pravidelně v uších, ale to už je u songů od Nežfaleš klasika.
Následuje Rezignace, která mě ničím extra nezaujala, ale ani neurazila. Má klasickej Nežfalešskej zvuk i hlas a odsejpá. Mnohem víc se mi pak do hlavy zavrtala další v pořadí – Modlitba za pražský floutky, ke které kapela vydala i skutečně povedený klip.
Jeden z klidnějších momentů na desce přichází s písní Neřekla ne. Kterou jako bohém opravdu cením a je to jedna z těch, co jsem si za dva týdny, kdy se snažím sepsat tuhle recenci, přehrál nejvícekrát.
Iggy Pop For President jsem z ňákého důvodu nemohl nejdříve přijít na chuť, ale stačilo pár poslechů a už se těším, až ji uslyším někde živě. Aktuální a úderná píseň.
„A víme, co chceme říct.
Tesat do kamene, vyrejt do lavic.
Kapelní logo, jména svejch žen.
Úderný heslo: Iggy Pop For President.“
„Nájem zatím táhneš, tak co chceš víc…“ Tenhle úvod písně Miami Beach je zkrátka vystihující a trefný. Miami Beach člověk nedosáhne jentak, ale co chtít víc. Další klidnější song, ideální do jukeboxu.
Punk není mrtvej (ale ten českej možná jo) je další věc, na kterou se hrozně těším naživo. A lehce pobavující je, že Štěpán Málek tam prohlašuje, že N.V.Ú! jsou mrtví. Fakt by mě zajímalo, zda je to cílená provokace, každopádně super.
Šminky padlejch královen je další, co se dočkala klipu. Velmi povedeného lyric videa, lépe řečeno. V době vydání jsem si ji pouštěl dokola a neomrzela se mě ani v tom celku na desce.
Alfasamci, Záchrannej kruh, Morálka – blížíme se ke konci desky, ačkoliv proti těmto kouskům nic nemám, tak mě vyloženě ničím extra nevyčnívají (což není špatně) a zní prostě, jako Nežfaleš.
Na závěr tu máme Femme Fatale, což je pro mě asi nejpříjemnější překvapení z celé desky. Fakt se těším, až to někde budu moct ve tři ráno hodit do jukeboxu. Myslím, že líp tu desku zakončit nešlo.
Tak, deska uteče asi za půl hodiny cca. Utíká svižně a člověku pomalu nedojde, jak rychle je na konci. Na což jsem si u Nežfaleše už zvykl. A je to určitě dobře. Nejsou tam vyloženě slabý místa, ale jenom pár míst, co mě zatím tolik nechytlo, ale nemám chuť to přeskakovat. Bodově již nehodnotím, je to prostě deska, kterou byste si, pokud máte rádi Nežfaleš a spřízněné kapely, určitě měli pořídit. Případně je k přehrání na Apple music a dalších platformách.