Znáte kapelu, která své vystoupení hraje bez zpěváka? Mezi ně patří i česká naděje Toothwalker! Jaký návod mají na balení slečen? Milovníci přírody, hudby, svobody a fajn kluci nám poskytli rozhovor!
Zdravíme kapelu Toothwalker, jak snášíte tyto zvláštní chvíle?
Ahoj! Je hodně těžké sedět, ležet, chodit stále na stejném místě a často to leze na hlavu a nervy. Ale paradoxně to přišlo docela vhod. Michael má před státnicemi a píše diplomku, tak se ji má teď více času věnovat. Kdyby byla možnost chodit na koncerty a různé akce, tak by to asi skončilo docela na punk (haha).
Víme, že někteří fanoušci o Vás uslyší asi poprvé, mohli byste se proto krátce představit?
Jsme tři. Jsme Toothwalker. Hrajeme post-rock. Máme rádi hudbu, přírodu a pivo.
Je tohle Vaše první zkušenost s hraním v kapele?
Není. Všichni z nás mají za sebou angažmá v různých projektech – Filip například touroval se Stifled po Kanadě. Zároveň není pro nikoho Toothwalker jediná kapela, ve které v současnosti působí – Matěj a Michael jsou ještě součástí Petrol Station.
Co Vás vlastně po těchto zkušenostech přimělo k tomu, abyste založili kapelu, která bude hrát styl post rock?
Všechno popravdě začalo u Michaela. Začalo to tři, čtyři roky nazpět, kdy jsem psal „do šuplíku“ instrumentální songy založené na kytaře a samplech. Jednoho dne, kdy jsem sesbíral pár finálních songů, které prošly sítem, rozhodl jsem se jít do studia a pak už to šlo samo. Už dlouho poslouchám instrumentální post-rock, djent a akustický fingerstyle, interprety jako Andy McKee, Widek nebo Animals As Leaders. Takováto hudba dokáže dle mě vyjádřit lépe pocity než mnoho hudebních žánrů se zpěvy. Člověk zkrátka nepotřebuje napsat/poslechnout super text, aby vyjádřil/pochopil emoce. EP TWENTYTWO je vlastně jakýmsi sborníkem emocí, které jsem pociťoval od zhruba dvaceti do dvaadvaceti let.
A ještě jeden unikát, nemáte vokály, je to jedna z věcí, kterou nebudete měnit a chcete zachovat jako Vaši ,,odlišnost“ od ostatních kapel? Možná se v pár sonzích vokály do budoucna objeví, třeba co se týče hostování zpěváků na nahrávkách. Ale hlavně pojedeme čistě instrumentální linku. (Já – Michael) si i myslím, že vokály nejsou v mnoha případech ani potřeba, pokud samotné instrumentály vyjadřují to, co mají. Pár instrumentálních kapel, co sleduji, u kterých jsem si říkal, že jde o super originální hudbu, se po přidání vokálů stala jen lehce nadprůměrná záležitost. Zvlášť u post-rocku pokud chceš přidat vokály, tak se nad tím musíš fakt zamyslet a dát si s tím práci, jinak se z toho stane průměrné shoegaze.
Před dvěma měsíci jste vydali velmi povedený videoklip k písni ,,Letters“, prozradíte nám o něm něco víc?
Děkujeme. (hehe) Asi jen to, že v něm za bicíma sedí bývalý bubeník Felix, který z kapely odešel kvůli svým studijním povinnostem (bude z něho doktor) ještě před jeho vydáním.
Kdo vybíral místo? Je spjato s něčím, co Vám je blízké a pro Vás důležité?
Klip se natáčel na Křivoklátsku. Je to poměrně rozlehlé CHKO a rozhodně by si díky jeho kráse zasloužilo statut Národního parku, na což už byl také vznesen návrh. Michael a Matěj pocházejí z jeho blízkosti. Jelikož jsme chtěli natočit klip s přírodní tématikou byla to pro nás jasná volba. Michael: Od začátku, co jsme se bavili o klipu, jsem to chtěl natočit v křivoklátských lesích, které ve mně probouzí vzpomínky na mé dětství. Myslím si, že podzimní Křivoklátsko vám může nabídnout jedny z nejhezčích scenérií na světě. Záběry nad loukou v údolí a okolí řeky (Berounky) byly od začátku místy, které musí v klipu být.
Teď k Vaší tvorbě, dokážete si představit, že by někdo na Vaše písně balil holky? (víte jak to myslím)
To asi těžko. Jednak musíš do toho zpívat a když ne, tak aspoň musíš zahrát „něco známýho, něco normálního, něco opravdovýho“. Nedokážu si představit, jak sbalíš holku u táboráku na to, že umíš zahrát libovej breakdown. Ale zas můžou se najít i holky, co jedou po post-rockařích… (hehe)
Kdy můžeme očekávat další nové písně?
V průběhu léta něco bude.
Bude v nich nějaká zásadní změna?
Lehce přitvrdíme, půjde to víc do djentu. Ale furt si chceme uchovat tu atmosféru post-rocku. Samozřejmě songy budou instrumentální a bude tam hodně elektra jako doposud.
Kdybyste měli říct jedním slovem, co vyjadřuje Vaše tvorba, jaké slovo byste použili?
Svoboda.
Až se situace dostane do normálu, máte už nějaké plány, kam vyrazíte hrát?
Plány máme, ale ty jsou zatím v tajnosti.
Myslíte si, že dokážete prorazit v zahraničí a znáte nějakou kapelu, která by hrála podobným stylem jako vy?
Rádi bychom. I si myslíme, že jinak, než orientovat se na zahraničí to s instrumentální hudbou nejde, protože kapel hrající post-rock, djent a spol. moc není a celá scéna je beztak mezinárodní. Widek, Distant Dream, Coldbones… ale dobrých post-rock kapel je samozřejmě mnohem, mnohem víc.
Nějaký vzkaz stávajícím fanouškům, nebo právě těm novým, aby Vás začali sledovat?
Že je máme moc rádi a vážíme si toho, že naši hudbu poslouchají a štědře nás podporují na Bandcampu. Rozhodně se mají všichni ještě na co těšit. Michael: Nikdy mě nenapadlo, že hudbu, kterou budu psát „do šuplíku“, bude někdo jeden den poslouchat přes Spotify na druhém konci světa.