Festival se konal 19.11.2019 v Praze ve Futurum Music Bar pod záštitou Obscure Promotion. Report připravil Filip Maxa a Eliška Novotná.
Do Prahy se po roce opět vrátila lety prověřená Never Say Die tour, a ani letos nezklamala. Ba naopak, letošní ročník se vyhnul chybám minulým (headlineři v posledních letech rozdělovali návštěvníky jako Miloš Zeman českou společnost), a připravil nám tak nezapomenutelný zážitek.
Jak je u NSD zvykem, začínalo se z časových důvodů již od půl 6, ale hned na první kapelu se klub slušně zaplnil. Zkušení návštěvníci už ví, že otevírající kapely na NSD přináší povětšinou velice příjemné překvapení. Jinak tomu nebylo ani letos u Great American Ghost. Breakdowny jako když mlátíte lopatou o míchačku a zpěvákův energický výstup doprovázený řádným corovým BLEGH se postaral o řádnou rozcvičku pro první moshery. Další kapela slibovala cvičení pro pokročilé. Alpha Wolf – českému publiku se představili poprvé v dubnu, kdy předskakovali Rise of the Northstar a Emmure. Za mě osobně naprostá bomba. Řádná lopata ve stylu Knocked Loose, která sice není hudebně nijak speciální, ale o to osobitěji na mě působilo jejich vystoupení. Publikum pod pódiem pak jejich energii řádně kvitovalo. Další kapela byla asi jediným zklamáním letošního ročníku.
Our Hollow Our Home – v česku poměrně oblíbená kapela se solidní fanouškovskou základnou hrající metalcore jako by jsme se měli vrátit do času jeho největší slávy kolem roku 2010. Bohužel ani jejich zvuk, ani vystupování, ani hudba mě nijak neoslovili… a podle atmosféry v sále ani většinu ostatních návštěvníků. Zato další kapela nám předchozí zklamání úplně vynahradila. Polar nejsou v česku žádnými nováčky a publikum se tak aktivně zapojovalo do všech singalongů. Pro mě sou Polar již dlouhou dobu naprosto srdcová záležitost a jednou z mých nejoblíbenějších kapel. I když v jejich setu převládaly songy z jejich nového alba Nova, doplněné o několik kousků z předchozí No Cure No Savior (osobně mám silnější emocionální vazbu k jejich starší tvorbě), jejich set mě i tak dovedl do naprosté extáze. Polar dokázali, proč se řadí mezi absolutní špičku melohardcoru a mají oddanou fanouškovskou základnu. Moshovalo se, stagedivovalo se, zpívalo se… a hranice mezi publikem a kapelou jako by zmizela. Kapely často mluví o tom, že jsou s fanoušky jedna rodina, ale u Polar člověk ten pocit opravdu dostal. Naprosto zničený z Polar jsem ocenil poněkud klidnější vystoupení King 810, které ale nabídlo až avantgardní pojetí hardcoru. Chvílemi jejich show připomínala divadelní vystoupení, díky zpěvákovu nepřirozeně afektovanému výstupu a tanečním kreacím. Nejsem si jistý jak jejich koncert zhodnotit, ale rozhodě mi jejich vystoupení zůstalo v hlavě a donutilo mě si projet důkladněji jejich celou hudební tvorbu. To In Hearts Wake nenechali nikoho v ničem na pochybách. Říznej metalcore měl narozdíl od OHOH koule a celé vystoupení bylo naprosto nekompromisní. Jedina výtka, která mě napadá, tak to jsou basákovi čisté zpěvy (ale vzhledem k náročnosti tour se dá pochopit, že každý den není posvícení). Poctivej core – asi není co víc dodat. Last but not least, hlavní hvězdy večera Crystal Lake. Japonské kapely jsou, ne nadarmo, proslule svoji techničností a precizností. Crystal Lake jsou toho zdárným příkladem. Od začátku až do konce nenechali nikoho na pochybách proč zrovna oni jsou hlavními hvězdami letošního ročníku. Celý set odehráli na 110% a na stropu naplněného futura se začal srážet pot. I přes vyčerpání z předchozích kapel, kdy jsem se zapřísahal, že už si dám jen klidu pivo a budu koukat zezadu, jsem po druhém songu dopil a běžel dopředu.
Co více dodat? Never Say Die každým rokem přiváží zkušené matadory, ale i nováčky které se vyplatí poznat a proto se pořád těší neutichající podpoře.
Takže velké díky všem, kteří se na téhle akci podílejí a vidíme se na příštím ročníku!