Z Ústí pod Labem přichází po dvanácti letech deska kapely Houba. Nese název „Ničeho Nelitujem“, obsahuje 10 písní a její celkový čas je 23:47 – takže poslech klidně stihneš během obědové pauzy.
Před samotnými písněmi musím pochválit, že booklet je z recyklovaného papíru. Malý, ale milý bonus. A teď jdeme poslouchat.
Desku otevírá píseň Ničeho nelitujem, která spolu s klipem vyšla již v roce 2018, takže ji fanoušci dobře znají. Pokračujeme novinkami a máme tu Svobodu 2015. Svoboda se sice moc nepovedla, ale Houbě se to povedlo. Svižné sloky + klidný, avšak úderný refrén. Slabá místa považuji osobně za nejsilnější část celé desky. Musím přiznat, že po prvotním poslechu alba mi v hlavě zůstal jen refrén „Kurva, jak sis to představoval“ a vše ostatní mi z hlavy zmizelo. Tato věta se v životě mém stala hojně používanou a jsem si jist, že i mezi ostatními fanoušky si našla zalíbení. Náš život je jen Špína a prach, tak aspoň při tomhle poslechu můžeme zažít světlou chvilku. Skutečně povedený cover. Skromné přání nechat se v Džísce pohřbít tváří dolů, aby autorovi mohl svět políbit prdel je naprosto dokonalé a já se jen těším na zbytek desky. V roce 2014 napsal Martíček článek „punková scéna hnědne“ a nyní to kapela společně dokázala pojmenovat a zhudebnit v písni Scéna hnědne. Asi nejklidnější a nejpomalejší píseň, avšak sdělení je stejné, ne-li údernější, jak celá deska. A ačkoli s Martíčkem nesouhlasím vždy ve všem, tak zde nemám co vytknout. Oficiální spekulace mi v hlavě zůstala po druhém poslechu kompletního alba. Bacha na neověřený informace. Nemáme daleko do Debilů je sice trefná věta, avšak mně osobně píseň moc nezaujala. Nejslabší místo je následováno Povolební kocovinou, která všechny hříchy napravuje. Bohužel nenapraví hříchy voličů a tak za čtyry roky přijdou zase ti samí a nebude nic novýho. Stejně tak na novej Rok, kterým ústecká parta uzavírá tuhle, až na slabá místa, povedenou desítku.
Jak už jsem v recenzi naznačil, potřeboval jsem si desku poslechnout vícekrát, abych ji přišel na chuť. Ale to je možná tím, že punk už neposlouchám tolik. Houba podle mého názoru trochu vyspěla – od posledního řadového alba „U Šílena Nesersrny“ se dost liší. Tématicky mi přijde blízko k singlu „HOUBA2013“. Každopádně třetí a další (a další) poslech vše zachránil a deska se mi doma točí dokola (i při psaní této recenze). Za mě 9,2/10.