První den největšího alternativního hudebního festivalu u nás začal slibně kapelou Normandie, která přijela až ze Švédska se svojí směsicí post-hardcoru a alternativního rocku. Ve výsledku to byla romantická session rovnou z hlavní KB stage, která ale jak jsme v průběhu zjistili byla poměrně špatně nazvučená, oproti tomu druhá největší Tesco stage byla přepálená až běda. Z Philipova krásného hlasu jsme tedy moc neměli, kolem a kolem byl ale výkon skvělý, příjemný na rozjezd celého dne.
Punk rockoví Trophy Eyes nás ze zasnění trochu probrali svým veselým punk rockem, kdy se objevilo nespočet lidí v roztomilých čepičkách a kostýmech, povzbudivé songy roztančily všechny pod pódiem a z atmosféry jsme si odnesli skoro až domácký pocit, který na festivalech tak milujeme.
Letošní soutěž o slot Planetrox vyhráli i tuzemští Marked As An Enemy, které na scéně sledujeme už řádku let a musíme uznat, že opět nezklamali. Maličká Conference stage byla vmžiku zaplněná spoustou nadšenců, kteří moshovali ostošest, kapela která se zrovna vrátila ze zahraničí zvládla svůj set s naprostým přehledem, a ač jsme možná i trochu pozitivně zaujatí, rozhodně jsme nebyli zklamaní!
Polaris byli velmi očekávanou bandou, která ovládla hlavní stage, medvědí službu jim udělala ale právě zvuková technika. Z našeho úhlu pohledu kapela už svůj vrchol měla pár let zpátky, nešlo si nevšimnout poklesu v kvalitě.
Poppy vystoupila na velké Tesco stagi a máme pocit že po Rock Am Ring jí už trochu scházely síly. Navíc, ač si úspěch a velký zástup fanoušků jistě zaslouží, její spirit jako by spíš patřil na komornější prostor. Příjemným překvapením byla ale přítomnost Jordana Fishe který to po čase zakuklený už úplně nevydržel a pokud bychom ho nepoznali podle jeho blankytně modrých očí, chvíli zazpíval abychom si byli opravdu jisti.
Na doporučení jsme zabrousili do trochu undergroundovějších vod s duem Teen Mortgage. Neskutečná energie dvou lidí, která by vydala za pět roztančila i nás. Není to za nás úplně materiál do sluchátek, díky svojí jedinečnosti a divokosti to je ale perfektní adept na živáky.
SPEED se svým divokým hardcorem zopakovali svoje pražské vystoupení se snad ještě větší silou. Malý tělem, velký duchem v tomto případě platí stoprocentně a v pitu jsme málem zůstali. Pár šrámů za tenhle zážitek ale rozhodně stojí!
Headliner Avenged Sevenfold přilákal neskutečné množství fanoušků. Aby ne, byli jednou z kapel, které si milovníci RFP hodně přáli. Promakané vizuály nás zaujaly na první pohled a je znát, že ani za dlouhá léta svojí existence neztratili chuť tvořit. Nadšení všech přítomných bylo snad hmatatelné, a ač nejsme úplně velkými fanoušky jejich žánru, jejich profesionalita skloubená s naší zvědavostí nás na setu udržela.
Co se týče navýšení kapacity festivalu, větší příval lidí byl opravdu znatený, stage byly ale na příliv díky atraktivním headlinerům přizpůsobeny. Co už považujeme za velký problém je nedostatečná přístupnost teplé nebo jakékoliv vody a tudíž nezvládnutou organizaci sociálního zařízení. Budeme tedy doufat v nápravu a už teď se těšíme co nám přinese druhý den.