Děčínská kapela DCRadio vydává novou desku. Deska byla natočena v Domažlicích ve studiu FranzKavkaz pod vedenim Michala Janečka. Obal má na svědomí Ondřej Suchochleb. Jelikož je to česky zpívající kapela, tak ji rozumím a můžeme projít desku hezky píseň po písní a ověřit si, zda stojí za to ji mít Ve vlastních rukách.
Úvodní píseň Dej mi se rozjíždí vcelku zvolna, ale se zpěvem již začíná nabírat na obrátkách. Textově mě zaujala, možná je jen zbytečně dlouhá. Ovšem Narušený spojení mě již pomáhá se do poslechu pořádně ponořit.
„Svět tam venku je furt stejný, to jen tady jsme to posrali.“
Nejsi na to vždycky sám. Již název napovídá, že to bude píseň o přátelství. Pro ty mám osobně slabost. Nejeví se mi to úplně jako koncertní hit, avšak na domácí poslech pro dobrou náladu je to dokonalé. O následujícím kousku Pro krásný rty mám podobné mínění. Kvalitní lovesong, který zařazuji do osobního playlistu.
„Nečekej až padnou na zem slzy, políbím tě první, budu drzý.“
Písní Příběh začíná řada fakt povedených kousků. Lehce melancholická věc s úžasným textem. A samozřejmě i zpěvem, ale zpěv bych mohl chválit všude, takže to napíšu jen sem, kde mi přišlo, že zpěv doopravdy vyniká.
Shořet nevyhasnout. „Každý temnou stránku má, někdy je slavná, někdy je neznámá, posedlost stane se závislostí.“ Začátek hned super. Příznivci Kurta určitě tuto píseň ocení.
Název dalšího kousku Žijem jen jednou se mi nelíbí. Je to hrozné klišé. Avšak, nutno uznat, že pravdivé. Nicméně jak je mi název proti srsti, tak mi jde dokonale pod kůži samotná píseň.
Tak to prostě je. Song, na který byl i natočen klip. A opravdu povedený. Schválně si ho pusťte. A povedený klip nejlépe ladí s povedenou písní. Což se zde skutečně povedlo. Silné téma. O rozvodech a jiných neduhách. Ale, tak to prostě je.
Dva roky poté si zpívám v hlavě už pár dní. Tahle píseň mě utkvěla v hlavě z celé desky skutečně nejvíc. Svět je divadlo a kino. Zvrácený a šílený. Asi té písni přidávám na hodnotě i díky (kvůli?) tomu, že je snad ještě aktuálnější, než by se mohlo zdát.
Přichází konec desky. Poslední píseň by pro mě osobně měla být spíš klidnější a zkrátka takové rozloučení s posluchačem. A to Zázrak splňuje stoprocentně.
Tak to pojďme shrnout. Jedna píseň mě nudila, pak to začalo být lepší a pak přišla řada písní, kde nebylo téměř nic k vytknutí. Takže, stojí za to, mít toto CD Ve vlastních rukách? Určitě ano! Nebo si kluky najdi aspoň na Spotify a podobných platformách. A pak přijď na koncert. Desce dávám 9,2/10.